MS U18 – pohledem Jirky Černocha st. – 2.díl
Tak to včera klukům vyšlo! Přes výborný tým Ruska postoupili do semifinále a konečně si Češi zahrají o medaile! Paráda.
Stěhování do 40 kilometrů vzdálené Imatry ke čtvrtfinálovému zápasu někteří rodiče vnímali jako menší nevýhodu. Přeci jenom, ve skupině naši kluci skončili druzí a tak měli Rusové, tedy hůř postavený tým cestovat, naopak za Čechy do Lappeenranty. Tedy na hřiště, které naši hráči už znali, je užší a proti skvěle bruslícím Rusům, jim mohlo (ale nemuselo) vyhovovat víc. Ale reglement IIHF byl dopředu jasný: Domácí Finský tým, bez ohledu z jakého místo postoupí do čtvrtfinále, hraje v Lappeenrantě. Halá má kapacitu okolo 4 tisíc, vejde se do ní prostě víc. Jasná matematika. Nakonec to Čechům v postupu do bojů o medaile až tak nevadilo, no a Finům to rozhodně nepomohlo, když od odvěkého rivala Švédska, dostaly desítku!
Pro všechny Čechy včera v Imatře prostě skvělý zážitek! I když po první minutě prodloužení, kdy rozhodčí nařídil (naprosto oprávněně) proti našemu týmu trestné střílení, to dobře nevypadalo. Zatímco kluci na střídačce se po vzoru Nagana chytli kolem ramen, vedle mě stojící pan Vaněček (otec naší gólmanské jedničky) sklopil hlavu a radši se nedíval. Váňa však ruského borce skvěle vybruslil a český tým opět, jak jsme si již zvykli, podržel. Asi to byl rozhodující moment. Když pak Kuba Vrána zametl nastřelený puk za záda mladého Treťjaka (vnuk sovětské brankářské legendy) nadšení našich kluků neznalo mezí. Vlastně v tu chvíli bylo jedno kdo ten gól dal, na ledě se radovala třiadvacetičlená parta, kde každý má svoji roli a všichni jdou za jedním cílem. Prostě TÝM. V tu chvíli nám snad bylo i jedno, že Jirka po střetu ve středním pásmu zápas nedohrál. Ve výstroji to vítězství prožíval na střídačce, s týmem. A závěrečná vítězná česká hymna? Na modré čáře čeští borci držící se společně za ramena a zpívající hymnu. To je fakt zážitek, kdy si nejedna maminka pobrečí. A že ji zpívali falešně, což se smíchem konstatoval i Milan Hnilička, a spíš to připomínalo bručení medvědů z filmu Šest medvědí s Cibulkou, tak to fakt nevadí. Pro kluky i pro rodiče obrovský zážitek!
Prostě Imatra včera patřila Čechům. My, Kutákovi, Vaněčkovi a Smejkalovi a taky někteří ve Finsku studující Češi, jsme se jim snažili alespoň fanděním pomoc z hlediště a i když jsme to proti mohutné, rusky mluvící přesile neměli jednoduché, myslím, že ani my jsme nezklamali.
A nesmím samozřejmě zapomenout ani na Ádu Zbořila. Toho jsem v minulém blogu opomenul, takže nyní to napravím. Adam, bývalý hráč brněnské Komety (jak já byl na něj tolikrát při vzájemných zápasech se Spartou nasr..ej“ :-)) a bratr Jakuba, tu válí za místní SaiPu Lappeenrantu. Pravidelně s námi sedí v kotli a odpovídá na dotazy co a jak ve Finsku. Takže takový místní průvodce a navíc, má u se mobilní „wifinu“ což každý rád využije a připojí se přes něj.
Dnes mají kluci volný den. Je tady opět, asi už to jiné nebude, slunečno. Fakt, jsme tu sedmý den a pořád azúro, počasí parádní. Takže asi jen lehký trénink a pro kluky tradiční odpolední procházky. Kávička, mléčné koktejly, Vlady si asi zajde opět pro brambůrky. Takové ty rituály co kluci mají a dodržují. A jeden mají i Čeče s Pastou, ale o tom zas někdy příště.
Z terasy srubu u jezera (nevím jméno) Čeče st.
You must be logged in to post a comment.